50. ročník MIK 3. - 13.
července
2017
Uzávěrka přihlášek
31. května 2017
CZ|EN
qrchart hudebni-fakulta-jamu
Kategorie: Kurzy

Klavír

Alena Vlasáková, Jan Jiraský

Alena VLASÁKOVÁ

Alena Vlasákovábrněnská rodačka, vyrůstala v rodině s uměleckým zázemím. Ve dvou letech ztratila zrak, ale několik operací jí část zraku vrátilo. Hru na klavír studovala na konzervatoři u dr. Jaromíra Kříže v Praze, u prof. Inessy Janíčkové v Brně a na  Janáčkově akademii múzických umění pod vedením Prof. Dr. Otakara Vondrovice (pařížského absolventa Ecole Normal de Musique ve třídě Alfreda Cortota). Získala několik ocenění na interpretačních soutěžích, což jí umožnilo absolvovat zahraniční mistrovské kurzy ve Výmaru, Hannoveru, Varšavě a Budapešti. Pedagogické stáže absolvovala v Londýně, Katovicích a Kyjevě. 

Kromě 30 let koncertní činnosti sólové a v duu s Evou Krámskou v ČR i v zahraničí  (řada premiér – Slavický, Řehoř aj., spolupráce s Českým rozhlasem i televizí) se již od mládí intenzivně věnovala klavírní pedagogice, nejprve na Základní umělecké škole J. Kvapila v Brně, později na pardubické konzervatoři a od roku 1990 na HAMU v Praze a JAMU v Brně, kde vyučuje vedle klavírní hry také teorii klavírní interpretace, didaktiku klavírního umění  a další odborné předměty.

Na všech třech stupních uměleckého školství vychovala řadu úspěšných absolventů, laureátů mezinárodních soutěží, kteří vystupují na prestižních podiích, věnují se nahrávací činnosti, vyučují na konzervatořích a akademiích v ČR i v zahraničí (Jan Jiraský, Helena Suchárová-Weiser, Pavlína Klokočníková, Jan Král, Martina Merunková-Schulmeisterová, Ondřej Hubáček, Maroš Klátik, Jana Tůmová-Chaudhuri, Lucie Czajkowská a další).

Je autorkou knihy Klavírní pedagogika (HAMU), založila a přes 20 let vedla Metodické centrum (JAMU), v němž se vzdělávají a setkávají učitelé ZUŠ, konzervatoří i vysokých škol.

Ministrem školství jí byla v roce 2000 udělena medaile prvního stupně za pedagogiku, obdržela též vyznamenání JPTA za klavírní pedagogiku (asociace japonských klavírních učitelů). V roce 2008 byla jmenována profesorkou.

Zasedá v porotách mezinárodních klavírních soutěží (Kyjev, Drážďany, Vídeň, Vicenza, Lonigo, Košice, Brno, Praha, Ostrava, Pardubice, Glubczyce ad.).

Vyučuje na mistrovských kurzech a přednáší na mezinárodních konferencích (MIK Brno, EPTA Bratislava, Košice, Žilina, Prague Summer Academy, Audaces fortuna iuvat Mikulov, 21st Century Art - Lonigo, Vídeň, Funchal, Weinberg, Katowice ad.). 

Popis výuky

Kurzy jsou určeny zejména studentům konzervatoří (příprava na soutěže a ke studiu na akademii) a studentům vysokých škol. Vzhledem k neustálému růstu úrovně nadprůměrně talentovaných žáků ZUŠ, jsou i tito mladí pianisté vítáni. Každý aktivní účastník pracuje v lekcích na svém repertoáru za přítomnosti ostatních aktivních účastníků a účastníků pasivních (studenti, pedagogové, partneři, rodiče), případně bez účasti ostatních posluchačů, pokud předem projeví toto přání.

Jak napovídá pedagogický rodokmen, zaměření výuky vychází z tradic české, francouzské a ruské klavírní školy a kombinací jejich specifik:

- zpěvné frázování, vlna paže, hluboce zavěšené legato

- legato-leggiero, jeu perlé, inervace bříšek prstů

- řešení technických obtíží pomocí technického přefrázování, sdružování impulsů, pohybové úspornosti

- koordinace zvukové představy a její fyzické odezvy promítané do celého těla, dýchání, relaxace

- práce s tichem, barvou a akustickou vlnou tónu

Důraz je kladen na kontrast pojetí a stylovost interpretace autorů od baroka po 20. století, např.:

Bach – víra a symbolika, dobové pojetí ornamentiky, zásady artikulace, způsoby rozvíjení polyfonního slyšení

Mozart – uplatnění dobových škol (L. Mozart, D. G. Türck) a interpretačních postřehů z Mozartovy korespondence (volba tempa, hra v taktu, fyzické napětí a grimasy, technika „jako v oleji“), dobové pojetí opor, přírazů a další ornamentiky, výstavba sonátové formy

(podobně u dalších autorů)

Součástí kurzu jsou dvě přednášky, jejichž témata si vybírají účastníci:   

-          Fyziologie klavírní hry (správné pocity při hře, relaxace, správné sezení, předcházení profesionálním onemocněním – bolestem rukou, zánětům šlachových pouzder a fokální dystonii). 

-          Funkce mozku hudebníka, zdokonalování procesu rozvoje klavírní techniky. Efektivní způsoby cvičení. 

-          Čtení textu (urtexty, zásady a dobová praxe baroka a klasicismu – ornamentika, pedalizace atp.)

-          Postup při studiu klavírní skladby. Základní psychické i fyzické faktory – představa, koncentrace, vůle. Práce klavíristy od výběru repertoáru přes pochopení celku, analýzu skladby, její členění, k vypracování úseků a propojení do celistvého tvaru.

Moderní pojetí přípravy na koncertní vystoupení, problematika tří fází trémy, zvládání jejich negativních aspektů a využívání pozitiv.

Jan JIRASKÝ

Jan Jiraskýse stal během studií na pardubické konzervatoři a brněnské JAMU (prof. Alena Vlasáková) laureátem mnoha mezinárodních soutěží (Beethovenova, Smetanovská, Karlovarská, Noyers, Darmstadt, Novi Sad, Kyjev) a následně hostem festivalových pódií (Brno, Praha, Vídeň, Saarbrücken, Darmstadt, Apeldoorn, Oristano, Vicenza, Lublin, Peking, Madeira…).

Ve svých dvaceti letech natočil debutový smetanovský kompaktní disk pro vídeňské vydavatelství Musica. Následovaly rozhlasové, televizní a další čtyři CD nahrávky, jeho lisabonský recitál v Teatro Nacional de São Carlos vysílalo dvanáct evropských rádií. Pro Českou televizi natočil mj. Haasovu Suitu, za live nahrávky 3. koncertu Martinů se Státní filharmonií Brno, Hummelova koncertu op. 85 s Virtuosi di Praga a záznam recitálu na Moravském podzimu, získal v roce 2000 prestižní Cenu Classic Českého hudebního fondu v kategoriích Talent do 30 let a Interpretační výkon.

Vystupoval na většině českých prestižních festivalů (včetně Pražského jara) a v cyklech prestižních orchestrálních domů, včetně České filharmonie, s orchestry pak provedl repertoár dvaceti klavírních koncertů pod taktovkou skvělých dirigentů (Ch. Arming, J. Bělohlávek, D. Bostock, A. Ceccato, G.Emilsson, J. Hrůša, M. Košik, T. Koutník, M. Lebel, Ch. Olivieri-Munroe, A. Schwinck, L. Svárovský, J. Stárek, R. Stankovský, J. Štrunc, A. Tali, F. Vajnar, V. Válek, A. Weiser, H. Wolf...). Na poli komorním spolupracoval např. s Janáčkovým kvartetem, Kvartetem Martinů, Kvartetem města Brna, členy Pavel Haas Quartet, členy Wallingerova kvarteta, pěvci J. Březinou, M. Lehotským, R. Novákem, H. Minutillo, s herci L. Lakomým, R. Lukavským, J. Třískou, J. Potměšilem a mnoha instrumentalisty.

Po roce 2000 provádí souborně velké repertoárové komplety, některé jako vůbec první český pianista, např. Bachův Dobře temperovaný klavír (Rudolfinum, cyklus Světová klavírní tvorba) nebo Mozartových 18 sonát (Mozartův sál NDB). Vedle opusů Chopinových a Debussyho etud a několika premiér soudobých skladeb, nastudoval a knižně analyzoval také Janáčkovo klavírní dílo, které natočil s ohlasem mezinárodní kritiky, jak na moderním nástroji (ArcoDiva), tak na původním skladatelově Ehrbaru (Radioservis). V současnosti je docentem klavírní hry a vede Katedru klavírní interpretace na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Popis výuky

Sebelepší interpretační kurzy mají ve vašem životě nepatrný význam ve srovnání s mnohaletou výukou Vašich pedagogů, kteří do vás investují svůj um a svou „citovou energii“. Těch několik dní kurzů slouží spíše pro rozšíření obzorů, načerpání inspirace a poznání nových způsobů jak o hudbě uvažovat, jak na sobě pracovat, jak cvičit.

Kurzů využívají především studenti konzervatoří k přípravě na soutěže a ke zkouškám na akademii. Občas přicházejí i studenti vysokých škol, výjimečně i nadprůměrně talentovaní žáci ZUŠ, většinou se svými pedagogy nebo rodiči. Zahraniční účastníci mnohdy přijíždějí zejména proto, aby pracovali na české hudbě s českými pedagogy, v celosvětovém smyslu hovoříme o evropské hudební tradici a osobním kontaktu, který jednoduše nelze nahradit informacemi z internetu. 

S každým aktivním účastníkem pracuji na jeho repertoáru za přítomnosti ostatních účastníků, včetně pasivních (studenti, pedagogové, příp. partneři, rodiče – všichni jsou vítáni). Můžeme samozřejmě případné publikum poslat do jiné výuky nebo na procházku, pokud hrající student předem projeví nechuť být poslouchán všemi. Jenže! Řadu principů pochopíme lépe právě jako posluchači v publiku, než jako hrající. Tedy i pasivní účast či náslechy lekcí kolegů mají hlubší smysl.

Při výuce řešíme obvyklé zásadní otázky (charaktery a jejich kontrasty, stavbu formy, frázování, fyzickou svobodu, radost ze hry, dýchání…) i některé detaily stylu a vyššího řemesla (artikulace, pedalizace, ornamentika, technické přefrázování, prstoklad…). Snažím se postupovat od celku k detailu a od podstatného k méně podstatnému. Tedy od pochopení hudební řeči daného autora (sémantika) směřujeme k jejímu co nejkrásnějšímu a nejautentičtějšímu vyjádření (estetika, stylovost) co nejefektivnějšími prostředky (technika). „Co“ určuje „jak“ a musíme vědět „proč“.

K uskutečnění vnitřní zvukové představy se celý život učíme ovládnout dvě základní veličiny: zvuk a čas. Ty nám umožní jak práci s barvou a délkou tónu – pěstování tzv. zvukové vůle, pomocí níž (na to je věda krátká) dokážeme přečarovat úderný charakter klavírního zvuku na zpěvný a udržet dlouhé linie. Jak to ale skloubit s „harmonickou chemií“, napětím a uvolněním, živým rytmem a pohybem? Může jedna ruka preferovat vertikální aspekt a druhá horizontální? (Mozart, Chopin)

Další důležitou hodnotou je pro interpreta okolní prostor a vztah k němu – dostředivý nebo odstředivý status. Vnucujeme, nebo nasloucháme? Jak může tento rozměr pomoci rozvinout trojí způsob našeho hudebního vyjadřování – rétorika, mystika, tanec?

Řada studentů má problémy s přílišnou trémou a nedokáží se na pódiu koncentrovat k hudebnímu vyjádření. Je Vaší překážkou nízké sebevědomí, nebo naopak vysoké ego? Nebo je to absence aktuálního vědomí, proč hrajete, proč právě existujete? Tréma má i pozitivní aspekty, nelze ji likvidovat třeba analgetiky. Hledáme tedy zdravou motivaci k veřejnému vystupování. Existují vůbec způsoby, jak rozpustit paralyzující formu trémy a nahradit ji něčím správnějším a velmi příjemným?

Často nám ve svobodě projevu překáží obyčejné nesprávné technické návyky z dětství, podvědomá touha po větší virtuozitě a nedostatek letmosti pohybů, jejich vláčnosti a „pomalosti“. „Rychlé“ a tvrdé ruce, trvalé statické napětí, fixace do „ideální polohy“, nesebevědomé prsty, to vše je celoživotním nepřítelem realizace našich představ.

Proč mi to „nezní“? Kdy hrajeme dolů a kdy nahoru? Jak dosáhnout měkkého forte a barevného piana?

Pracujeme především na postoji k hudbě, hudební logice, gramatice, naslouchání klavírnímu tónu a vnímání pocitů při hře. Ale přizpůsobí se technika sama naším cílům?

Dalším aspektem je stylová poučenost interpretace. Jak nám mohou pomoci staré školy (C. Ph. E. Bach, L. Mozart, D. G. Türck)? Pomáhá také historický nástroj – fortepiano Graf (cca 1825), které máme při výuce k dispozici. Jak se asi cítil Beethoven nebo Schubert, když hrávali své sonáty a jak to tehdy znělo?

Součástí kurzu jsou také dvě přednášky s ukázkami. Témata si vyberete vy, studenti. Např. Řeč v hudbě – hudba v řeči (doporučuji), Bachův Dobře temperovaný klavír, Jak hrát Scarlattiho, Chopinovy Etudy, Janáčkovo klavírní dílo, O smetanovské interpretaci, Mozartovy sonáty atp. Samozřejmě je možné výklad přizpůsobit aktuálním otázkám a repertoáru, aplikovat na vámi hrané skladby, jakákoliv diskuse je vítána.


… jedna z nejskvělejších nahrávek Janáčka vůbec…

(Tsutomu Nasuda, RECORD GEIJUTSU)

… opravdu chvályhodný disk, kde můžeme skladby slyšet jak na moderním, tak i na Janáčkově vlastním historickém pianu…největší přínos nahrávky však spočívá v Jiraského poučeném a výjimečně muzikálním přístupu k těmto skladbám.  

(Colin Clarke, MUSICWEB INTERNATIONAL)

…Jak elegicky působí skladby hrané na klavír z 19. století, který kdysi zněl pod rukama samotného skladatele…Posluchač se seznámí s celým Janáčkovým klavírním dílem v nádherné interpretaci.  (Akio Okada, ASAHI SHIMBUN)

Dvacetiletý posluchač doc. Aleny Vlasákové na brněnské JAMU tu nahrál tři z vrcholných a zároveň klavíristicky maximálně náročných děl B. Smetany. Je to umělecký čin hodný nejvyššího respektu. Mladý umělec prokázal plně profesionální techniku a dokonalé ovládání nároku na lisztovsky plné a přitom úhozově diferencované ruce. Jeho tón je témbrově bohatý a barvitý. I ony nejrozpjatější a zvukově nejokázalejší vzryvy Smetanovy romantické inspirace, jakými je Macbeth, etuda Na břehu mořském… chápe a věrně je tlumočí.

(Jaroslav Smolka, HUDEBNÍ ROZHLEDY)

… pianista Jan Jiraský, dosavadní špička festivalu, zahrál Smetanův cyklus Sny a Fišerovou pátou sonátu způsobem, na který se nezapomíná. Předvedl výkon zcela zralý a strhující. Technika hry je mu jen dokonale ovládaným prostředkem, úhoz je vždy, i ve fortissimu, jemný a kultivovaný, stavba promyšlená do posledního detailu. Jiraský je hotový umělec a muzikant, který ví, co a proč hraje…

(Petar Zapletal, KRITICKÉ ROZHLEDY)

Mizivá hrstka pianistů, kteří se odvážili přistoupit k tomuto dílu (Dobře temperovaný klavír), jsou vesměs osobnosti s charakteristickým interpretačním rukopisem.

Dnes už k nim patří i Jan Jiraský.

(Vladimír Čech, LIDOVÉ NOVINY)

Hraje Bacha stylově a přirozeně. Klavír mu pod rukama zpívá a hovoří… 

(Dita Hradecká, LIDOVÉ NOVINY)

Na technice jeho hry je znát píle a snaha o co nejprůzračnější vyznění i těch nejdrobnějších detailů….marně bychom hledali jediný odbytý tón. U Jiraského ale najdeme také něco, co u mnohých jeho vrstevníků chybí: vyzrálý a po emoční stránce vysoce kultivovaný projev. Takový cit pro logické vedení frází mu mohou závidět zástupci všech generací jeho cechu… 

(Jan Špaček, HARMONIE)

Na dalším koncertě Beethovenových dnů jsme vyslechli tři známé klavírní sonáty -  Patetickou, Měsíční a Appassionatu. Jan Jiraský v nich opět prokázal, že hrát na klavír je jeho přirozeností….   (Zdeněk Pachovský, HUDEBNÍ ROZHLEDY)

Interpretace daného hudebního textu, její maximy od technických až po umělecké, patří k profesionální výbavě současného koncertního pianisty. Umění klást si otázky však může hranici rozevřít. V případě janáčkovské nahrávky Jana Jiraského jsou to odpovědi

několikeré … jsou formulovány velmi jasně a tak působivě, že se jimi rádi necháme ovlivnit.

(Eva Drlíková, OPUS MUSICUM)

…provedl Hummelův klavírní koncert a moll způsobem, na jaký se nezapomíná… 

(Jindřiška Bártová, ROVNOST)

…Jan Jiraský, pro nás absolutně neznámý, ukazuje své silné mistrovství a úzké sepjetí s hraným dílem, porozumění nejen psaným notám, ale i tomu, co je „mezi řádky“…

(Jiro Hamada, RECORD GEIJUTSU)

…Klavírista byl onou šťastnou trefou večera… Hrál svůj part (Dvořákův klavírní koncert) jako mladý bůh, odvázaně a bez technických obtíží... Tohoto pianistu chceme slyšet znovu. (Müller Schmied, OSTTHÜRINGER ZEITUNG)

Chceme-li být v hudbě něco platní, snažme se být na prvním místě dobrými lidmi, pak dobrými hudebníky a teprve potom dobrými pianisty…

print Formát pro tisk