53. ročník MIK 1. - 10.
července
2020
Uzávěrka přihlášek
31. května 2020
qrchart hudebni-fakulta-jamu
Kategorie: Kurzy

Komorní hra

Jan Jiraský, František Kantor, Jurij Likin, František NovotnýBarbara Maria Willi

Jan JIRASKÝ

Jan Jiraskýse stal během studií na pardubické konzervatoři a brněnské JAMU (prof. Alena Vlasáková) laureátem mnoha mezinárodních soutěží (Beethovenova, Smetanovská, Karlovarská, Noyers, Darmstadt, Novi Sad, Kyjev) a následně hostem festivalových pódií (Brno, Praha, Vídeň, Saarbrücken, Darmstadt, Apeldoorn, Oristano, Vicenza, Lublin, Peking, Madeira…).

Ve svých dvaceti letech natočil debutový smetanovský kompaktní disk pro vídeňské vydavatelství Musica. Následovaly rozhlasové, televizní a další čtyři CD nahrávky, jeho lisabonský recitál v Teatro Nacional de São Carlos vysílalo dvanáct evropských rádií. Pro Českou televizi natočil mj. Haasovu Suitu, za live nahrávky 3. koncertu Martinů se Státní filharmonií Brno, Hummelova koncertu op. 85 s Virtuosi di Praga a záznam recitálu na Moravském podzimu, získal v roce 2000 prestižní Cenu Classic Českého hudebního fondu v kategoriích Talent do 30 let a Interpretační výkon.

Vystupoval na většině českých prestižních festivalů (včetně Pražského jara) a v cyklech prestižních orchestrálních domů, včetně České filharmonie, s orchestry pak provedl repertoár dvaceti klavírních koncertů pod taktovkou skvělých dirigentů (Ch. Arming, J. Bělohlávek, D. Bostock, A. Ceccato, G.Emilsson, J. Hrůša, M. Košik, T. Koutník, M. Lebel, Ch. Olivieri-Munroe, A. Schwinck, L. Svárovský, J. Stárek, R. Stankovský, J. Štrunc, A. Tali, F. Vajnar, V. Válek, A. Weiser, H. Wolf...). Na poli komorním spolupracoval např. s Janáčkovým kvartetem, Kvartetem Martinů, Kvartetem města Brna, členy Pavel Haas Quartet, členy Wallingerova kvarteta, pěvci J. Březinou, M. Lehotským, R. Novákem, H. Minutillo, s herci L. Lakomým, R. Lukavským, J. Třískou, J. Potměšilem a mnoha instrumentalisty.

Po roce 2000 provádí souborně velké repertoárové komplety, některé jako vůbec první český pianista, např. Bachův Dobře temperovaný klavír (Rudolfinum, cyklus Světová klavírní tvorba) nebo Mozartových 18 sonát (Mozartův sál NDB). Vedle opusů Chopinových a Debussyho etud a několika premiér soudobých skladeb, nastudoval a knižně analyzoval také Janáčkovo klavírní dílo, které natočil s ohlasem mezinárodní kritiky, jak na moderním nástroji (ArcoDiva), tak na původním skladatelově Ehrbaru (Radioservis). V současnosti je profesorem klavírní hry a vede Katedru klavírní interpretace na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Popis výuky

Sebelepší interpretační kurzy mají ve vašem životě nepatrný význam ve srovnání s mnohaletou výukou Vašich pedagogů, kteří do vás investují svůj um a svou „citovou energii“. Těch několik dní kurzů slouží spíše pro rozšíření obzorů, načerpání inspirace a poznání nových způsobů jak o hudbě uvažovat, jak na sobě pracovat, jak cvičit.

Kurzů využívají především studenti konzervatoří k přípravě na soutěže a ke zkouškám na akademii. Občas přicházejí i studenti vysokých škol, výjimečně i nadprůměrně talentovaní žáci ZUŠ, většinou se svými pedagogy nebo rodiči. Zahraniční účastníci mnohdy přijíždějí zejména proto, aby pracovali na české hudbě s českými pedagogy, v celosvětovém smyslu hovoříme o evropské hudební tradici a osobním kontaktu, který jednoduše nelze nahradit informacemi z internetu. 

S každým aktivním účastníkem pracuji na jeho repertoáru za přítomnosti ostatních účastníků, včetně pasivních (studenti, pedagogové, příp. partneři, rodiče – všichni jsou vítáni). Můžeme samozřejmě případné publikum poslat do jiné výuky nebo na procházku, pokud hrající student předem projeví nechuť být poslouchán všemi. Jenže! Řadu principů pochopíme lépe právě jako posluchači v publiku, než jako hrající. Tedy i pasivní účast či náslechy lekcí kolegů mají hlubší smysl.

Při výuce řešíme obvyklé zásadní otázky (charaktery a jejich kontrasty, stavbu formy, frázování, fyzickou svobodu, radost ze hry, dýchání…) i některé detaily stylu a vyššího řemesla (artikulace, pedalizace, ornamentika, technické přefrázování, prstoklad…). Snažím se postupovat od celku k detailu a od podstatného k méně podstatnému. Tedy od pochopení hudební řeči daného autora (sémantika) směřujeme k jejímu co nejkrásnějšímu a nejautentičtějšímu vyjádření (estetika, stylovost) co nejefektivnějšími prostředky (technika). „Co“ určuje „jak“ a musíme vědět „proč“.

K uskutečnění vnitřní zvukové představy se celý život učíme ovládnout dvě základní veličiny: zvuk a čas. Ty nám umožní jak práci s barvou a délkou tónu – pěstování tzv. zvukové vůle, pomocí níž (na to je věda krátká) dokážeme přečarovat úderný charakter klavírního zvuku na zpěvný a udržet dlouhé linie. Jak to ale skloubit s „harmonickou chemií“, napětím a uvolněním, živým rytmem a pohybem? Může jedna ruka preferovat vertikální aspekt a druhá horizontální? (Mozart, Chopin)

Další důležitou hodnotou je pro interpreta okolní prostor a vztah k němu – dostředivý nebo odstředivý status. Vnucujeme, nebo nasloucháme? Jak může tento rozměr pomoci rozvinout trojí způsob našeho hudebního vyjadřování – rétorika, mystika, tanec?

Řada studentů má problémy s přílišnou trémou a nedokáží se na pódiu koncentrovat k hudebnímu vyjádření. Je Vaší překážkou nízké sebevědomí, nebo naopak vysoké ego? Nebo je to absence aktuálního vědomí, proč hrajete, proč právě existujete? Tréma má i pozitivní aspekty, nelze ji likvidovat třeba analgetiky. Hledáme tedy zdravou motivaci k veřejnému vystupování. Existují vůbec způsoby, jak rozpustit paralyzující formu trémy a nahradit ji něčím správnějším a velmi příjemným?

Často nám ve svobodě projevu překáží obyčejné nesprávné technické návyky z dětství, podvědomá touha po větší virtuozitě a nedostatek letmosti pohybů, jejich vláčnosti a „pomalosti“. „Rychlé“ a tvrdé ruce, trvalé statické napětí, fixace do „ideální polohy“, nesebevědomé prsty, to vše je celoživotním nepřítelem realizace našich představ.

Proč mi to „nezní“? Kdy hrajeme dolů a kdy nahoru? Jak dosáhnout měkkého forte a barevného piana?

Pracujeme především na postoji k hudbě, hudební logice, gramatice, naslouchání klavírnímu tónu a vnímání pocitů při hře. Ale přizpůsobí se technika sama naším cílům?

Dalším aspektem je stylová poučenost interpretace. Jak nám mohou pomoci staré školy (C. Ph. E. Bach, L. Mozart, D. G. Türck)? Pomáhá také historický nástroj – fortepiano Graf (cca 1825), které máme při výuce k dispozici. Jak se asi cítil Beethoven nebo Schubert, když hrávali své sonáty a jak to tehdy znělo?

Součástí kurzu jsou také dvě přednášky s ukázkami. Témata si vyberete vy, studenti. Např. Řeč v hudbě – hudba v řeči (doporučuji), Bachův Dobře temperovaný klavír, Jak hrát Scarlattiho, Chopinovy Etudy, Janáčkovo klavírní dílo, O smetanovské interpretaci, Mozartovy sonáty atp. Samozřejmě je možné výklad přizpůsobit aktuálním otázkám a repertoáru, aplikovat na vámi hrané skladby, jakákoliv diskuse je vítána.


… jedna z nejskvělejších nahrávek Janáčka vůbec…

(Tsutomu Nasuda, RECORD GEIJUTSU)

… opravdu chvályhodný disk, kde můžeme skladby slyšet jak na moderním, tak i na Janáčkově vlastním historickém pianu…největší přínos nahrávky však spočívá v Jiraského poučeném a výjimečně muzikálním přístupu k těmto skladbám.  

(Colin Clarke, MUSICWEB INTERNATIONAL)

…Jak elegicky působí skladby hrané na klavír z 19. století, který kdysi zněl pod rukama samotného skladatele…Posluchač se seznámí s celým Janáčkovým klavírním dílem v nádherné interpretaci.  (Akio Okada, ASAHI SHIMBUN)

Dvacetiletý posluchač doc. Aleny Vlasákové na brněnské JAMU tu nahrál tři z vrcholných a zároveň klavíristicky maximálně náročných děl B. Smetany. Je to umělecký čin hodný nejvyššího respektu. Mladý umělec prokázal plně profesionální techniku a dokonalé ovládání nároku na lisztovsky plné a přitom úhozově diferencované ruce. Jeho tón je témbrově bohatý a barvitý. I ony nejrozpjatější a zvukově nejokázalejší vzryvy Smetanovy romantické inspirace, jakými je Macbeth, etuda Na břehu mořském… chápe a věrně je tlumočí.

(Jaroslav Smolka, HUDEBNÍ ROZHLEDY)

… pianista Jan Jiraský, dosavadní špička festivalu, zahrál Smetanův cyklus Sny a Fišerovou pátou sonátu způsobem, na který se nezapomíná. Předvedl výkon zcela zralý a strhující. Technika hry je mu jen dokonale ovládaným prostředkem, úhoz je vždy, i ve fortissimu, jemný a kultivovaný, stavba promyšlená do posledního detailu. Jiraský je hotový umělec a muzikant, který ví, co a proč hraje…

(Petar Zapletal, KRITICKÉ ROZHLEDY)

Mizivá hrstka pianistů, kteří se odvážili přistoupit k tomuto dílu (Dobře temperovaný klavír), jsou vesměs osobnosti s charakteristickým interpretačním rukopisem.

Dnes už k nim patří i Jan Jiraský.

(Vladimír Čech, LIDOVÉ NOVINY)

Hraje Bacha stylově a přirozeně. Klavír mu pod rukama zpívá a hovoří… 

(Dita Hradecká, LIDOVÉ NOVINY)

Na technice jeho hry je znát píle a snaha o co nejprůzračnější vyznění i těch nejdrobnějších detailů….marně bychom hledali jediný odbytý tón. U Jiraského ale najdeme také něco, co u mnohých jeho vrstevníků chybí: vyzrálý a po emoční stránce vysoce kultivovaný projev. Takový cit pro logické vedení frází mu mohou závidět zástupci všech generací jeho cechu… 

(Jan Špaček, HARMONIE)

Na dalším koncertě Beethovenových dnů jsme vyslechli tři známé klavírní sonáty -  Patetickou, Měsíční a Appassionatu. Jan Jiraský v nich opět prokázal, že hrát na klavír je jeho přirozeností….   (Zdeněk Pachovský, HUDEBNÍ ROZHLEDY)

Interpretace daného hudebního textu, její maximy od technických až po umělecké, patří k profesionální výbavě současného koncertního pianisty. Umění klást si otázky však může hranici rozevřít. V případě janáčkovské nahrávky Jana Jiraského jsou to odpovědi

několikeré … jsou formulovány velmi jasně a tak působivě, že se jimi rádi necháme ovlivnit.

(Eva Drlíková, OPUS MUSICUM)

…provedl Hummelův klavírní koncert a moll způsobem, na jaký se nezapomíná… 

(Jindřiška Bártová, ROVNOST)

…Jan Jiraský, pro nás absolutně neznámý, ukazuje své silné mistrovství a úzké sepjetí s hraným dílem, porozumění nejen psaným notám, ale i tomu, co je „mezi řádky“…

(Jiro Hamada, RECORD GEIJUTSU)

…Klavírista byl onou šťastnou trefou večera… Hrál svůj part (Dvořákův klavírní koncert) jako mladý bůh, odvázaně a bez technických obtíží... Tohoto pianistu chceme slyšet znovu. (Müller Schmied, OSTTHÜRINGER ZEITUNG)

Chceme-li být v hudbě něco platní, snažme se být na prvním místě dobrými lidmi, pak dobrými hudebníky a teprve potom dobrými pianisty…

František KANTOR

František KantorStudoval flétnu na brněnské konzervatoři a JAMU v Brně. Během studií získal čestné uznání na mezinárodní interpretační soutěži Pražské jaro (1981), vystoupil na mezinárodním hudebním festivalu Talentinum.

Uskutečnil řadu koncertů jako sólista s orchestrem (Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Severočeská filharmonie Teplice, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín), nahrává pro Český rozhlas a Českou televizi. Působil v operním orchestru NDB jako pikolista i na postu 1. flétny, dnes sólopikolista Filharmonie Brno.

Intenzivně se věnuje komorní hudbě. Je členem Foersterova dechového kvinteta,  více jak 25 let působí v souboru Camerata brunae propagujícím barokní hudbu na domácích i zahraničních pódiích. Koncertuje rovněž v duu s kytaristou Vladislavem Bláhou a vystupuje s orchestrem Czech virtuosi. Je aktivní v mnoha hudebních žánrech, ať už je to jazz, folk, pop nebo avantgardní hudba. Často vystupuje s orchestry jako sólista s rockovým a jazzovým repertoárem v pořadech dirigenta Miloše Machka.

Pedagogicky působí na Hudební fakultě JAMU. Ve svých lekcích MIK se zaměřuje jak na metodickou práci (tvoření tónu, dýchání, dynamika versus intonace, prstová technika) tak zejména na problematiku pochopení tektoniky hudebního díla. Součástí jeho kurzu jsou lekce hry na pikolu se zřetelem na sólovou i orchestrální literaturu a přednáška o interpretaci barokní hudby se zaměřením na volné variace.

Jurij LIKIN 

Jurij Likinje českým hudebníkem běloruského původu. První ocenění (Mezinárodní soutěž Concertino Praha 1984) přišlo již při jeho studiu na Hudebním lyceu v Minsku a svou úspěšnou sólovou kariéru zahájil Jurij tehdy vystoupením s orchestrem na pódiu Běloruské filharmonie. V získávání prvních cen na nejvýznamnějších národních i mezinárodních soutěžích pokračoval tento muzikant také během svého studia na Běloruské hudební akademii u profesora Borise Ničkova. Ve stejnou dobu začal rovněž působit jako sólo hobojista v Symfonickém orchestru Běloruské filharmonie a jako hostující hobojista Sankt-Peterburgského symfonického orchestru. 

V roce 1992 získal stipendium francouzské vlády pro studium na Pařížské

konzervatoři u prof. Maurice Bourguea; u stejného pedagoga pak studoval sólovou i komorní hru v Praze. V roce 1994 získal Jurij Likin angažmá v Pražské komorní filharmonii. Ve stejném roce se stal členem Pražského dechového kvinteta a sólo-hobojistou Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK, kde působí dodnes. Vystupuje na četných hudebních festivalech v Evropě, Japonsku a USA, jako sólista i komorní hráč natočil řadu skladeb pro Český a Běloruský rozhlas, Radio-France, RAI a pro řadu gramofonových společností. V roce 1999 obdržel prestižní výroční cenu francouzských kritiků „Choc du Monde de la Musique“ za nahrávku komorních skladeb Leoše Janáčka. 

Pravidelně je zván na mezinárodní mistrovské kurzy ve Francii, Anglii, Japonsku, Rusku a USA. Vede také workshopy výroby hobojových strojků a opravy hobojů. Od roku 2009 je profesorem hoboje a od roku 2013 proděkanem Hudební fakulty Janáčkovy akademie múzických umění v Brně, hraje na nástroj Fossati-Paris model 20th Anniversary. 

Kurzy jsou vhodné pro studenty středních a vysokých škol a jsou koncipovány jako příprava na přijímací zkoušky středních a vysokých škol v tuzemsku a v zahraničí. Kurzy jsou zaměřeny na estetiku tónu a řešení problémů prstové a dechové techniky hobojisty.

František  NOVOTNÝ

František NovotnýNarodil se ve Znojmě, kde začal navštěvovat LŠU (dnešní ZUŠ) u Ladislava Pospíchala. Hru na housle pak zdokonaloval na brněnské konzervatoři u prof. Bohumila Kotmela st., na Janáčkově akademii múzických umění ve třídě prof. Bohumila Smejkala a u předních virtuosů a pedagogů Zakhara Brona a Viktora Treťjakova.

Vítězství, laureátské tituly a zvláštní ocenění obdržel ve více než dvaceti soutěžích (např. Kociánova soutěž, Concertino Praga, Beethovenova soutěž v Hradci, Ševčíkova v Písku, P. I. Čajkovského v Moskvě, Pražské jaro, Premio Paganini v Janově, International competition v Tokiu...) Je nositelem ceny italské rozhlasové a televizní společnosti RAI a medaile Henryka Wieniawského.

Svůj mimořádně široký repertoár (čítající např. více než šedesát sólových titulů s orchestrem) uplatňuje ve spolupráci s předními symfonickými tělesy u nás (PKF, ČF, Symfonický orchestr hl.m.Prahy FOK, SOČR, FB...) i v zahraničí.

Kromě vystupování na domácí scéně (Pražské jaro, Moravský podzim, Janáčkův máj...) koncertuje na významných pódiích evropských zemí (Arménie, Belgie, Francie, Itálie, Kypr, Lucembursko, Polsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Rakousko, Německo, Holandsko, Velká Británie), Japonska (Suntory Hall, Tokyo Bunka Kaikan, Izumi Hall...) a Spojených států amerických (Carnegie Hall...).

Realizuje nahrávky CD pro zahraniční i naše firmy, spolupracuje s řadou rozhlasových a televizních společností (ČRo, WNYC - New York, WAMC - Albany,  NHK).

Spolu se sólistickou činností se věnuje také výuce mladých talentů na Hudební fakultě JAMU i na VŠMU v Bratislavě. Patří k nejvyhledávanějším českým pedagogům hry na housle –

pravidelně učí na mistrovských kurzech (ČR, Japonsko, USA).

V roce 2009 mu byl prezidentem České republiky udělen titul vysokoškolského profesora.

Pravidelně je zván do porot národních a mezinárodních houslových soutěží u nás i v zahraničí (např. Pražské jaro, KHS, Telemann Competition – Poznaň, Ernst-Szymanowski – Wroclaw...).

Jako odborný poradce spolupracuje rovněž s vydavatelstvím Bärenreiter.

Spolu s tradičním repertoárem představuje i méně známá či zcela neznámá díla světových autorů. Kromě skladeb pro sólové housle (Jan Novák…) či housle s klavírem (A. Copland…) uvedl v československých a českých premiérách např. Bernsteinovu „Serenade after Plato´s Symposium“, houslové koncerty S. Barbera, M. Rózsy, A. Berga a E. W. Korngolda (první české vydání houslového koncertu na CD, 2008).  

K významným interpretačním a dramaturgickým počinům Františka Novotného patří mj. vydání CD s kompletním dílem A. Dvořáka pro housle a orchestr a houslovým koncertem J. Brahmse s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, dále CD  se sonátami E. W. Korngolda a Rich. Strausse, které František Novotný natočil spolu s pianistou Sergueiem  Milsteinem (laureátem řady mezinárodních klavírních soutěží), s nímž spolupracuje od roku 1993. Za unikátní bylo označeno i dvoj-CD s kompletním houslovým dílem E. Blocha, CD houslových perliček IN ARMONIA či dvojkoncerty pro housle a klavír Mozarta a Mendelssohna.

www.frantiseknovotny.com

Barbara Maria Willi

b.m.williBarbara Maria Willi je inovativní a ceněná cembalistka.
Významně přispěla k vývoji oboru staré hudby v České republice. V roce 2014 založila první oddělení staré hudby na české vysoké škole (JAMU v Brně) a zároveň se stala jeho vedoucím. V současné době pracuje na dalším ambiciózním projektu, kterým je tvorba společného studijního programu s prestižním institutem staré hudby při Královské konzervatoři v nizozemském Den Haagu. V roce 2006 získala doktorský titul na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně za svou práci „O stylu generálního basu v 17. století“. Rok 2010 jí přinesl profesorský titul, který převzala z rukou prezidenta Václava Klause.

Obory hra na cembalo, kladívkový klavír a provozovací praxe staré hudby (prof. Kenneth Gilbert, prof. Nikolaus Harnoncourt) na Mozarteu v Salcburku absolvovala v roce 1995 s vyznamenáním. Lásku k historickým nástrojům v ní probudili a dovednosti v ladění jí předávali Jos van Immerseel a Mark Lindley, inspirací pro stylovou generálbasovou hru jí pak byl Jesper Christensen.

V průběhu své mezinárodní kariéry získala řadu ocenění, např. Special mention v mezinárodní cembalové soutěží v belgických Bruggách v roce 1995, cenu německé hudební kritiky za CD „Intrada di Polcinelli“ či francouzskou prestižní cenu „Choc du monde de musique“ za kultovní nahrávku „Salve mater“. Je oblíbeným hostem televizních pořadů, jako jsou například Noc s Andělem či Na plovárně s Markem Ebenem. V roce 2005 byla členkou poroty Mezinárodní soutěže v rámci festivalu Pražské jaro. Její dramaturgie pro festival Concentus Moraviae jsou nápadité a provokativní (například „Vlámská bouře“, „Velcí skladatelé a jejich nepřátelé“). Také díky jejímu působení se stal Concentus Moraviae biennale staré hudby s největším počtem koncertů provedených na autentické nástroje ve střední Evropě. Od roku 2014 Barbara zodpovídá za dramaturgii festivalu Bachův varhanní podzim. Spolu s agenturou C.E.M.A. založila úspěšný cyklus koncertů staré hudby v Brně pod názvem Barbara Maria Willi uvádí..., jehož již XIII. ročník právě probíhá.

Barbara Maria Willi přináší nové úhly pohledů do hudebního vnímání. Důkladně zkoumala generálbasové prameny 17. století a často překvapí svými osobitými interpretacemi. Se svým originálním kladívkovým klavírem z roku 1797 podnítila výzkumnou cestu do oblasti písňové tvorby 18. století a představila celou řadu méně známých českých autorů (Josef Rösler, Jan Hugo Voříšek, Leopold Koželuh). V současné době se věnuje také interpretaci soudobé hudby, mimo jiné se souborem Brno Contemporary Orchestra.

K důležitým mediálním momentům Barbařiny kariéry patří televizní přenos společného koncertu s Magdalenou Koženou a kontratenoristou Thierrym Grégoirem (MHF Concentus Moraviae), který byl oceněn prestižní cenou za nejlepší záznam koncertu na festivalu Zlatá Praha 2000. Česká televize vytvořila její televizní portrét pod názvem „Bravo – Barbara Maria Willi“. Je autorkou generálbasové detektivky „Generálbas aneb kdo zavraždil kontrapunkt?“ (Musica sacra, Brno 2010).
Mluví německy, česky, anglicky, francouzsky a italsky.

 

 

print Formát pro tisk