Komorní hra

Jan Jiraský se stal během studií na pardubické konzervatoři a brněnské JAMU (prof. Alena Vlasáková) laureátem mnoha mezinárodních soutěží (Beethovenova, Smetanovská, Karlovarská, Noyers, Darmstadt, Novi Sad, Kyjev) a následně hostem festivalových pódií (Brno, Praha, Vídeň, Saarbrücken, Darmstadt, Apeldoorn, Oristano, Vicenza, Lublin, Peking, Madeira…).

Ve svých dvaceti letech natočil debutový smetanovský kompaktní disk pro vídeňské vydavatelství Musica. Následovaly rozhlasové, televizní a další čtyři CD nahrávky, jeho lisabonský recitál v Teatro Nacional de São Carlos vysílalo dvanáct evropských rádií. Pro Českou televizi natočil mj. Haasovu Suitu, za live nahrávky 3. koncertu Martinů se Státní filharmonií Brno, Hummelova koncertu op. 85 s Virtuosi di Praga a záznam recitálu na Moravském podzimu, získal v roce 2000 prestižní Cenu Classic Českého hudebního fondu v kategoriích Talent do 30 let a Interpretační výkon.

Vystupoval na většině českých prestižních festivalů (včetně Pražského jara) a v cyklech prestižních orchestrálních domů, včetně České filharmonie, s orchestry pak provedl repertoár dvaceti klavírních koncertů pod taktovkou skvělých dirigentů (Ch. Arming, J. Bělohlávek, D. Bostock, A. Ceccato, G.Emilsson, J. Hrůša, M. Košik, T. Koutník, M. Lebel, Ch. Olivieri-Munroe, A. Schwinck, L. Svárovský, J. Stárek, R. Stankovský, J. Štrunc, A. Tali, F. Vajnar, V. Válek, A. Weiser, H. Wolf…). Na poli komorním spolupracoval např. s Janáčkovým kvartetem, Kvartetem Martinů, Kvartetem města Brna, členy Pavel Haas Quartet, členy Wallingerova kvarteta, pěvci J. Březinou, M. Lehotským, R. Novákem, H. Minutillo, s herci L. Lakomým, R. Lukavským, J. Třískou, J. Potměšilem a mnoha instrumentalisty.

Po roce 2000 provádí souborně velké repertoárové komplety, některé jako vůbec první český pianista, např. Bachův Dobře temperovaný klavír (Rudolfinum, cyklus Světová klavírní tvorba) nebo Mozartových 18 sonát (Mozartův sál NDB). Vedle opusů Chopinových a Debussyho etud a několika premiér soudobých skladeb, nastudoval a knižně analyzoval také Janáčkovo klavírní dílo, které natočil s ohlasem mezinárodní kritiky, jak na moderním nástroji (ArcoDiva), tak na původním skladatelově Ehrbaru (Radioservis). V současnosti je profesorem klavírní hry a vede Katedru klavírní interpretace na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.

Popis výuky

Sebelepší interpretační kurzy mají ve vašem životě nepatrný význam ve srovnání s mnohaletou výukou Vašich pedagogů, kteří do vás investují svůj um a svou „citovou energii“. Těch několik dní kurzů slouží spíše pro rozšíření obzorů, načerpání inspirace a poznání nových způsobů jak o hudbě uvažovat, jak na sobě pracovat, jak cvičit.

Kurzů využívají především studenti konzervatoří k přípravě na soutěže a ke zkouškám na akademii. Občas přicházejí i studenti vysokých škol, výjimečně i nadprůměrně talentovaní žáci ZUŠ, většinou se svými pedagogy nebo rodiči. Zahraniční účastníci mnohdy přijíždějí zejména proto, aby pracovali na české hudbě s českými pedagogy, v celosvětovém smyslu hovoříme o evropské hudební tradici a osobním kontaktu, který jednoduše nelze nahradit informacemi z internetu. 

S každým aktivním účastníkem pracuji na jeho repertoáru za přítomnosti ostatních účastníků, včetně pasivních (studenti, pedagogové, příp. partneři, rodiče – všichni jsou vítáni). Můžeme samozřejmě případné publikum poslat do jiné výuky nebo na procházku, pokud hrající student předem projeví nechuť být poslouchán všemi. Jenže! Řadu principů pochopíme lépe právě jako posluchači v publiku, než jako hrající. Tedy i pasivní účast či náslechy lekcí kolegů mají hlubší smysl.

Při výuce řešíme obvyklé zásadní otázky (charaktery a jejich kontrasty, stavbu formy, frázování, fyzickou svobodu, radost ze hry, dýchání…) i některé detaily stylu a vyššího řemesla (artikulace, pedalizace, ornamentika, technické přefrázování, prstoklad…). Snažím se postupovat od celku k detailu a od podstatného k méně podstatnému. Tedy od pochopení hudební řeči daného autora (sémantika) směřujeme k jejímu co nejkrásnějšímu a nejautentičtějšímu vyjádření (estetika, stylovost) co nejefektivnějšími prostředky (technika). „Co“ určuje „jak“ a musíme vědět „proč“.

K uskutečnění vnitřní zvukové představy se celý život učíme ovládnout dvě základní veličiny: zvuk a čas. Ty nám umožní jak práci s barvou a délkou tónu – pěstování tzv. zvukové vůle, pomocí níž (na to je věda krátká) dokážeme přečarovat úderný charakter klavírního zvuku na zpěvný a udržet dlouhé linie. Jak to ale skloubit s „harmonickou chemií“, napětím a uvolněním, živým rytmem a pohybem? Může jedna ruka preferovat vertikální aspekt a druhá horizontální? (Mozart, Chopin)

Další důležitou hodnotou je pro interpreta okolní prostor a vztah k němu – dostředivý nebo odstředivý status. Vnucujeme, nebo nasloucháme? Jak může tento rozměr pomoci rozvinout trojí způsob našeho hudebního vyjadřování – rétorika, mystika, tanec?

Řada studentů má problémy s přílišnou trémou a nedokáží se na pódiu koncentrovat k hudebnímu vyjádření. Je Vaší překážkou nízké sebevědomí, nebo naopak vysoké ego? Nebo je to absence aktuálního vědomí, proč hrajete, proč právě existujete? Tréma má i pozitivní aspekty, nelze ji likvidovat třeba analgetiky. Hledáme tedy zdravou motivaci k veřejnému vystupování. Existují vůbec způsoby, jak rozpustit paralyzující formu trémy a nahradit ji něčím správnějším a velmi příjemným?

Často nám ve svobodě projevu překáží obyčejné nesprávné technické návyky z dětství, podvědomá touha po větší virtuozitě a nedostatek letmosti pohybů, jejich vláčnosti a „pomalosti“. „Rychlé“ a tvrdé ruce, trvalé statické napětí, fixace do „ideální polohy“, nesebevědomé prsty, to vše je celoživotním nepřítelem realizace našich představ.

Proč mi to „nezní“? Kdy hrajeme dolů a kdy nahoru? Jak dosáhnout měkkého forte a barevného piana?

Pracujeme především na postoji k hudbě, hudební logice, gramatice, naslouchání klavírnímu tónu a vnímání pocitů při hře. Ale přizpůsobí se technika sama naším cílům?

Dalším aspektem je stylová poučenost interpretace. Jak nám mohou pomoci staré školy (C. Ph. E. Bach, L. Mozart, D. G. Türck)? Pomáhá také historický nástroj – fortepiano Graf (cca 1825), které máme při výuce k dispozici. Jak se asi cítil Beethoven nebo Schubert, když hrávali své sonáty a jak to tehdy znělo?

Součástí kurzu jsou také dvě přednášky s ukázkami. Témata si vyberete vy, studenti. Např. Řeč v hudbě – hudba v řeči (doporučuji), Bachův Dobře temperovaný klavír, Jak hrát Scarlattiho, Chopinovy Etudy, Janáčkovo klavírní dílo, O smetanovské interpretaci, Mozartovy sonáty atp. Samozřejmě je možné výklad přizpůsobit aktuálním otázkám a repertoáru, aplikovat na vámi hrané skladby, jakákoliv diskuse je vítána.

Chceme-li být v hudbě něco platní, snažme se být na prvním místě dobrými lidmi, pak dobrými hudebníky a teprve potom dobrými pianisty…

Studoval flétnu na brněnské konzervatoři a JAMU v Brně. Během studií získal čestné uznání na mezinárodní interpretační soutěži Pražské jaro (1981), vystoupil na mezinárodním hudebním festivalu Talentinum.

Uskutečnil řadu koncertů jako sólista s orchestrem (Filharmonie Brno, Moravská filharmonie Olomouc, Severočeská filharmonie Teplice, Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín), nahrává pro Český rozhlas a Českou televizi. Působil v operním orchestru NDB jako pikolista i na postu 1. flétny, dnes sólopikolista Filharmonie Brno.

Intenzivně se věnuje komorní hudbě. Je členem Foersterova dechového kvinteta,  více jak 25 let působí v souboru Camerata brunae propagujícím barokní hudbu na domácích i zahraničních pódiích. Koncertuje rovněž v duu s kytaristou Vladislavem Bláhou a vystupuje s orchestrem Czech virtuosi. Je aktivní v mnoha hudebních žánrech, ať už je to jazz, folk, pop nebo avantgardní hudba. Často vystupuje s orchestry jako sólista s rockovým a jazzovým repertoárem v pořadech dirigenta Miloše Machka.

Pedagogicky působí na Hudební fakultě JAMU. Ve svých lekcích MIK se zaměřuje jak na metodickou práci (tvoření tónu, dýchání, dynamika versus intonace, prstová technika) tak zejména na problematiku pochopení tektoniky hudebního díla. Součástí jeho kurzu jsou lekce hry na pikolu se zřetelem na sólovou i orchestrální literaturu a přednáška o interpretaci barokní hudby se zaměřením na volné variace.

Narodil jsem se 12.6.1964 ve Zlíně. Po ukončeném základním vzdělání jsem absolvoval studium na Pražské konzervatoři a HAMU v Praze v oboru hry na hoboj. Během studií jsem se zúčastnil řady celostátních a mezinárodních interpretačních soutěží, včetně mezinárodní soutěže Pražské jaro (1986,1990), na kterých jsem získal několik významných ocenění a tituly laureáta.

Umělecká činnost

Jako profesionální hráč na hoboj jsem působil v následujících orchestrálních tělesech:

Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín (1983-1984)

Pražský komorní orchestr (1985-1999)

Orchestr Solistes Européens de Luxembourg (1991-2011)

Orchestr opery Národního divadla v Praze (2000-2020)

Dále jsem pravidelně hostoval orchestrech České filharmonie, FOK a Českého rozhlasu.

Jako sólista jsem vystupoval s orchestry FOK, Filharmonie B. Martinů Zlín, Plzeňská filharmonie, Symfonický orchestr Pražské konzervatoře, atd.

Pedagogická činnost

Má pedagogická činnost se odvíjí od roku 1998, kdy jsem nastoupil jako pedagog na Gymnázium s hudebním zaměřením (dnes GMHŠ) a od roku 2004 paralelně vyučuji na Pražské konzervatoři. Na obou školách vyučuji hru na hoboj jako hlavní obor, komorní hru, orchestrální hru, metodiku a pedagogiku hry na dechové nástroje.

Bývalí i současní studenti mé hobojové třídy jsou pravidelně oceňováni na českých i mezinárodních interpretačních soutěžích (naposledy Martin Daněk – vítěz Pražského jara) a uplatňují se v českých a evropských orchestrech, komorních souborech a též jako sólisté. Od roku 2016 působím jako pedagog hry na hoboj a metodiky dechových nástrojů na Hudební fakultě JAMU.

Narodil se ve Znojmě, kde začal navštěvovat LŠU (dnešní ZUŠ) u Ladislava Pospíchala. Hru na housle pak zdokonaloval na brněnské konzervatoři u prof. Bohumila Kotmela st., na Janáčkově akademii múzických umění ve třídě prof. Bohumila Smejkala a u předních virtuosů a pedagogů Zakhara Brona a Viktora Treťjakova.

Vítězství, laureátské tituly a zvláštní ocenění obdržel ve více než dvaceti soutěžích (např. Kociánova soutěž, Concertino Praga, Beethovenova soutěž v Hradci, Ševčíkova v Písku, P. I. Čajkovského v Moskvě, Pražské jaro, Premio Paganini v Janově, International competition v Tokiu…) Je nositelem ceny italské rozhlasové a televizní společnosti RAI a medaile Henryka Wieniawského.

Svůj mimořádně široký repertoár (čítající např. více než šedesát sólových titulů s orchestrem) uplatňuje ve spolupráci s předními symfonickými tělesy u nás (PKF, ČF, Symfonický orchestr hl.m.Prahy FOK, SOČR, FB…) i v zahraničí.

Kromě vystupování na domácí scéně (Pražské jaro, Moravský podzim, Janáčkův máj…) koncertuje na významných pódiích evropských zemí (Arménie, Belgie, Francie, Itálie, Kypr, Lucembursko, Polsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Rakousko, Německo, Holandsko, Velká Británie), Japonska (Suntory Hall, Tokyo Bunka Kaikan, Izumi Hall…) a Spojených států amerických (Carnegie Hall…).

Realizuje nahrávky CD pro zahraniční i naše firmy, spolupracuje s řadou rozhlasových a televizních společností (ČRo, WNYC – New York, WAMC – Albany,  NHK).

Spolu se sólistickou činností se věnuje také výuce mladých talentů na Hudební fakultě JAMU i na VŠMU v Bratislavě. Patří k nejvyhledávanějším českým pedagogům hry na housle –

pravidelně učí na mistrovských kurzech (ČR, Japonsko, USA).

V roce 2009 mu byl prezidentem České republiky udělen titul vysokoškolského profesora.

Pravidelně je zván do porot národních a mezinárodních houslových soutěží u nás i v zahraničí (např. Pražské jaro, KHS, Telemann Competition – Poznaň, Ernst-Szymanowski – Wroclaw…).

Jako odborný poradce spolupracuje rovněž s vydavatelstvím Bärenreiter.

Spolu s tradičním repertoárem představuje i méně známá či zcela neznámá díla světových autorů. Kromě skladeb pro sólové housle (Jan Novák…) či housle s klavírem (A. Copland…) uvedl v československých a českých premiérách např. Bernsteinovu „Serenade after Plato´s Symposium“, houslové koncerty S. Barbera, M. Rózsy, A. Berga a E. W. Korngolda (první české vydání houslového koncertu na CD, 2008).  

K významným interpretačním a dramaturgickým počinům Františka Novotného patří mj. vydání CD s kompletním dílem A. Dvořáka pro housle a orchestr a houslovým koncertem J. Brahmse s dirigentem Jiřím Bělohlávkem, dále CD  se sonátami E. W. Korngolda a Rich. Strausse, které František Novotný natočil spolu s pianistou Sergueiem  Milsteinem (laureátem řady mezinárodních klavírních soutěží), s nímž spolupracuje od roku 1993. Za unikátní bylo označeno i dvoj-CD s kompletním houslovým dílem E. Blocha, CD houslových perliček IN ARMONIA či dvojkoncerty pro housle a klavír Mozarta a Mendelssohna.

www.frantiseknovotny.com